Freedom

10. února 2009 v 22:28 | Teryl |  About me

Lidi, já nerada píšu povídky. Zvlášť proto, že moje nezodpovědná povaha mi je nikdy nedovolí dokončit, ale tohle není ani tak povídka, jako spíš myšlenka roztahaná do několika dlouchých řádků.
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""


Stojím někde na okraji lesa uprostřed prašné cesty. Skrz zelené koruny stromů prosvítají zlatavé paprsky letního slunce, které Vás nutí odlepit zrak od země a pohlédnout vzhůru přímo k nim a sledovat tu zářivou scenérii. Kolem Vás vane lehký, vlažný vítr plný neznámých vůní. Stejně jako on se teď můžete vydat jakýmkoli směrem, do všech světových stran, a nikdo Vám v tom nezabrání. Tohle je svoboda.
Tak tedy pokračujme kupředu. Prašná cesta nás vyvede ven z lesního ticha a táhne se dál podél polí. Ty se táhnou daleko za obzor, kam jen oko dohlédne. Taky jste někdy měli chuť se odtrhnout od té vyšlapané prašné cesty, rozběhnout se do všech těch kopců a utíkat tak dlouho, dokud nedoběhnete k tomu poslednímu? Jenomže vy víte, že ten poslední nikdy nepřijde a vy jimi můžete bloudit tak dlouho, jak se Vám jen zlíbí. Tohle je svoboda.
Ale malá prašná cesta se začíná měnit v asfaltovou silnici, která vede do jedné z vesniček. Leží někde v údolí, mezi těmi kopci. Když ní procházíte, potkáváte neznámé lidi, neznámé domy, ulice. Ale v tomhle kraji jste ten neznámý spíše vy. Nikdo nezná Vaše problémy, Vaše štěstí a ani Vaše jméno. Můžete klidně protančit celou vesnicí a oni se na Vás budou jen s úsměvem dívat a někteří Vám dokonce i zatleskají, protože jste "Ten neznámý pocestný", který si to může dovolit. Jste mimo zdejší svět a pravidla a to je svoboda.
Zvuk budíku, cuknutí hlavou a pomalé otevření očí. Už neslyším vítr, ale jen brždění aut. Už nejsem v krajině nekonečných kopců, ale ve městě, kde přes vysoké domy ani na obzor nedohlédnete. Není kam utíkat. Jste tam, kde máte být. A to ve svém stereotypním životě plném pravidel, vyšlapaných cestiček a lidí, kteří si o Vás šeptají pokaždé, když z té cesty sejdete. Už zbyla jenom ta vzpomínka na doby, kdy na ničem nezáleželo. Vzpomínka, která se pro Vás stala nesplnitelným snem. Vzpomínka, která Vám pomáhá vidět svět o něco optimističtěji. Vzpomínka, kterou Vám nikdo nikdo nemůže vzít. Je důležitá. A v tomhle světě je to jediná svoboda, kterou máme.
 


Komentáře

1 Alex Alex | Web | 11. února 2009 v 14:48 | Reagovat

Moc pěkný .)

2 Danusinecenka tvoje milovaná a nejmilovanější :-D Danusinecenka tvoje milovaná a nejmilovanější :-D | Web | 15. února 2009 v 19:06 | Reagovat

safra Terez, ty se nezdas... nechces mi psat slohovky? treba bych konecne nekdy dostala jednicku :-D ne je to fakt pekny ;-)

3 Tery-Oma Tery-Oma | Web | 16. února 2009 v 14:53 | Reagovat

Moc hezký, má to atmosféru a to oceňuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.